DIVADLO
Napsel jsem desítky příběhů a scénářů pro divadlo, ať už pro děti nebo pro dospělé ale někdy mně něco posedne odjinud. Třeba čtu knížku a ten příběh vidím svým vnitřním zrakem jako film a nebo jako u Šotoly jako divadlo. Prostě nebylo možné tuhle adaptaci nenapsat.
(inspirováno knihou Jiřího Šotoly Roza Rio)
PSÍ HVĚZDA
(1.)
Faust Na nočním stolku tiká budík, je půl páté ráno, úterý,
začátek září roku 1944, válka už trvá 1890 dní.
Hlas A spatřivše hvězdu na východu slunce, pilně půjdete,
abyste se klaněli narozenému králi, jehož jméno jest
Emanuel a to znamená Bůh je s námi, neboli všechno
jest dobré, stromy rostou, ovoce sládne...
Růžena vstává z postele za špinavou plentou, v kombiné se jde umýt v lavoře, neučeše se, jenom přes sebe přetáhne zapraný župan a nazuje si sešlapané pánské pantofle po manželovi. Rozsvítí stahovačku nad stolem a jde překontrolovat zatmění oken.
Urovnává Faustův plášť.
Faust zatmění musí být v pořádku. To se kontroluje.
Růžena pohladí černý samet.
Růžena Kdysi talár magistra Fausta z Wittenbergu, dneska
zatmění.
Faust Důležitá funkce.
Růžena Hadr prožraný od molů.
Růžena jde pro kabát, který visí na krejčovské panně a vedle jakoby oživl orvaný šlechtický kostým. Růžena se lekne.
Hrabě Vincek Dovolte, drahá umělkyně, abych vám popřál dobrého
jitra.
Růžena Kde jste se tu vzal, mátoho?
Hrabě Vincek Jsem hrabě Vincek, račte si vzpomenout. Viděli jsme
se na plese, vy jste tančila v nádherné róbě a já pil
svoje šampaňské a padaly hvězdy, milostivá. Ráčíte se
upamatovati?
Růžena se rozesměje.
Růžena Hrabě Vincek...vy jste, mátoho dávno mrtvá minulost a
hrabě jste asi jako já královna Patagonská.
Hrabě Vincek Dovolte mi připomenout, že nás osud svedl na jednu
cestu a že jsem zemřel? No ano...
Hrabě si sedá ke stolu.
Faust Válka už trvá 1890 dní. Už se táhlo na Kavkaz a už se
táhne zase zpátky. Pěkně ukázněně, v nablýskaných
uniformách polní pěchoty s prostřeleným krkem nebo
plicním lalokem...nic vám to neříká?
Hrabě Vincek Jak vulgární. Nejsem voják, jsem hrabě. Není to můj
šálek čaje. Dostihy, myslivost, kasína...
Růžena sedá ke stolu, nasadí si brýle a z krabice od bot bere šití a přišívá jakousi utrženou krajku.
Hrabě Vincek Máte epesní budoir, milostivá...
Růžena Nikdy jsem si nepotrpěla na noblesu. To víte, hrabě,
furt na cestách, od jedné štace ke druhé.
Hrabě Vincek A váš muž?
Růžena Myslíte Flanderku? Zemřel v první válce.
Hrabě Vincek Víte kde padl?
Růžena kroutí zamítavě hlavou.
Hrabě Vincek On žije. V jižní Americe, na ostrově Fuji, má tam
pekárnu.
Růžena Měl po rodičích obchod s látkami.
Hrabě Vincek Ano, prodává drahé látky v Persii...
Růžena Padl!
Hrabě Vincek Za vlast? Kdo by chtěl padnout za vlast. Chroupá si
preclíčky a nebo utíká. Vám to vadí?
Růžena Mě toho vadí.
Hrabě Vincek Nerozčilujte se, škodí to vaší kráse.
Růžena Nejsem krásná.
Hrabě Vincek Hrdinná smrt...První muž? Byla jste znovu vdána?
Růžena Pozvali si mě na Gestapo. Prý abych se s nim
rozvedla. Až naprší.
Hrabě Vincek Kdo, s kým, čmelíci nebo mátoha? Já ničemu nerozumím,
drahá.
Růžena Vezli ho do plynu a on si namlouval, že o tom neví.
Hrabě Vincek Nerozumím... Co divadlo, drahá, co zrovna zkoušíte?
Růžena Cvrnkl vás kos, hrabě? Divadlo...Principál mě poslal
domů. To mi bylo čtyřicet. Matrony jsem neuměla a na
milovnice sešlá věkem, povadlá. Tak jsem si otevřela
půjčovnu kostýmů. Thália se to jmenuje.
Hrabě Vincek Thália, vidíte, drahá, umění je na vás přilíplé, jako
slepičinec.
Co váš druhý muž?
Růžena Pakštejn? To bylo v čtyřicátým. Najednou stál ve
dveřích a že prej znal mýho muže. Jude, žid, račte
vědět, hrabě.
Faust Moriturus, ten, kterému jest zemříti.
Růžena A pak mě požádal o ruku.
Hrabě Vincek Tak na fofr?
Růžena Jo. No nápad to byl fakt divnej ale to víte, žid.
Nesměl do kavárny, nesměl na plovárnu, do biografu
a sám ani netušil, co všechno nesmí. Myslel si, že
když bude žít ve smíšeným manželství, že ho nechají
na pokoji... a pak se poklonkoval, že abych se jako
nezlobila a už se hrnul ze dveří... a tak se ho ptám,
vy máte strach... a on říká, že jo, že se bojí
všeho... a tak jsme se vzali.
Hrabě vstane, přejde k oknu a poodhrne zatemnění, Faustův plášť.
Hrabě Vincek Hvězdy ještě svítí.
Růžena Na radnici se pošklebovali, baba je asi cvok
a Pakštejn se bál, ukrutně se bál.
Faust Jo, hvězdy, na kabátě, tam, kde je srdce, do toho
místa střílejí. Při popravě. Zabíjejí lidi. Věděl
jste to, Vincku?
Hrabě Vincek Svítí hvězdy.
Faust Živé lidi. Auf der linken Brustseite ist der
Judenstern sichtbar zu tragen. Na místě, kde je
srdce.
Hrabě Vincek se odvrátí od okna, usadí se na Růženinu postel s hlavou v dlaních.
Přichází další postavy, tři ženy, šlechtična v orvané róbě, Maryša v kroji s hrnkem a krabičkou nadepsanou Jed na krysy a Jana z Arku ve zbroji s mečem.
Šlechtična Do dějepisu nevstoupíte ale čin to je.
Růžena Jaký čin, o činu se nemluvilo.
Jana z Arku Nač mluvit? Mluví muži, mniši a poserové. Pořádná
ženská obkročí koně a jede na nepřítele. En avant!
Maryša Někdy stačí jed do kafe.
Bere si z krabičky a pojídá, jako by to byly keksy
Jana z Arku Hlavní je čin.
Šlechtična Pohřbíte ho?
Růžena Koho?
Šlechtična Míním to obrazně. Vdavky jsou primitivní motiv.
Jana z Arku Houbec primitivní, ona je statečná, ona ho zachrání.
Jsme lidi nebo svině?
Maryša Lidi!
Jana z Arku Poslání lidí je sednout na koně a bojovat za své
bližní.
Růžena Ale já to dělám pro sebe.
Jana z Arku Pro sebe?
Růžena Abych se nestyděla sama před sebou. Víte, já žiju jak
to křoví u silnice. Všichni jste odešli a nechali mě
samotnou. Mně by pomohlo, kdybych mu pomohla. Vy mně
taky nerozumíte?
Šlechtična Do dějin tedy rozhodně nevstoupíte.
Růžena Já o to nestojím.
Přibíhá direktor.
Direktor Děvčata, připravit se, za chvilku jdete na scénu.
Sál je plný, tak se snažte, ať nám nenakopou prdel.
Další takovou posranou štaci si nemůžeme dovolit.
Šlechtična s Janou z Arku odbíhají, popoháněné principálem, jenom Maryša zůstává a přisedá si k Růženě.
Maryša Dala bych si pivo.
Růžena Pivo bohužel nemám.
Maryša Tak já půjdu.
Růžena Odemknu vám vrata.
Maryša Není potřeba, já jsem vymyšlená.
Růžena Aťsi.
Maryša On už nepřijde?
Růžena Ne.
Maryša Je to hodný člověk?
Růžena Je to člověk.
Maryša Vávra nebyl. Vy ho milujete?
Růžena Ne.
Maryša Tak sbohem. Smůla, že to špatně dopadne.
Růžena Vždycky to špatně dopadne.
Maryša odchází a Růžena bere z krabice na šití žlutou plátěnou hvězdu, položí ji na stůl a začne navlékat nit, aby mohla hvězdu přišít na svůj kabát.
Přichází hrabě Vincek, bere Růženě šití z rukou, dvorně se uklání a vyzývá ji k tanci, zatím co za faustovými zády jsou promítány snímky z transportů. Oba tančí vídeňský valčík.
Faust Válka už trvá 1890 dní. V říjnu a listopadu 41 roku
odjelo pět transportů do Lodže a jeden do Minska.
Odváželi stovky židů.
Růžena Pakštejn si pochutnával na bramborových plackách,
spal v peřinách a ráno srkal horkou meltu.
Faust Od prosince 41 odjížděla transporty do getta Terezín
a pak dál, do Rigy, Waršavy, do Majdanku, do Osvětimi
a do Baden-Belsenu.
Růžena Pakštejn si ráno o půl šesté běžel koupit noviny.
Faust Pomohla jsi mu.
Růžena Byl to sňatek z rozumu.
Hrabě Vincek ji uvede zpět ke stolu, projekce končí.
Hrabě Vincek Jak to bylo dál, drahá.
Růžena Pak dostal předvolání.
Hrabě Vincek Kdy?
Růžena Včera večer.
Hrabě Vincek To bude dneska asi v oficírským kasínu.
Růžena Jede do plynu.
Hrabě Vincek Kdepak, teď už bude v Neapoli, pod patou Vesuvu,
laškuje s černovlasou krasavicí a usrkává víno.
Růžena Do plynu!
Hrabě Vincek Zítra zazvoní u vašich dveří s lahví Rosso a vy ho
obejmete.
Růžena Nechte toho!
Hrabě Vincek A rozestelete postel.
Růžena Řekla jsem, abyste toho nechal, nebo vás vyženu do
zimy! Odvezli ho do plynu. Finito. Jasný?
Hrabě Vincek Vy tomu nevěříte? Nevěříte, že zazvoní?
Růžena To by se musel stát zázrak, hrabě.
Hrabě Vincek Zázraky se dějí.
Růžena Mně ne!
Hrabě Vincek Vy se bojíte, že tam bude stát.
Růžena Já se bojím, že tam stát nebude.
Hrabě Vincek Zázraky se dějí.
Růžena Jel do plynu.
Hrabě Vincek Fuj, jak odporné!
Mění se světlo. Hvězdná obloha.
Faust I potkal pes hvězdu a mrkali na sebe.
Hrabě Pes Co tady strašíš?
Růžena Hvězda Vy přece nejste pes, jste hrabě a ani to ne
doopravdický!
Hrabě Pes Jsem věrný a proto jsem pes ale TY nejsi hvězda!
Růžena Hvězda Jsem hvězda! Já tady chodím...
Hrabě Pes Po zemi?
Růžena Hvězda Elá hopla. Po zemi. Nahoře je nuda.
Hrabě Pes Heleď se, že prý tvým údělem je vznášet se dle
reglamá.
Růžena Hvězda Seru na reglamá! Elá hopla.
Hrabě Pes Fajn, na nebi se vodedneška budou vznášet motejli?
Růžena Hvězda Na nebi sídlí hvězdy první třídy. Třpytí se a pějí
písně. Schváleno ministerstvem vyučování. Kapišto?
Hrabě Pes Kapiš!
Růžena Hvězda A hvězdy druhé třídy rotují, pulsují, gravitují, et
cetera.
Hrabě Pes Kapiš. A ty jsi třetí třída?
Růžena Hvězda Sedmá. Stojím a blikám. V mlhovině. Mlha jak mlíko,
na krok není vidět. Nuda.
Hrabě Pes Na zemi je prach a bacily.
Růžena Hvězda Zvykám si.
Hrabě Pes K tomu je potřeba hodně síly, chodit po zemi.
Růžena Hvězda Ty se snad vznášíš?
Hrabě Pes Já jsem pes.
Růžena Hvězda Tak servus, pardále. A hvízdni, nezapomeň.
Hrabě Pes Máš v tom šití bordel!
Růžena Hvězda Říká se nepořádek...jak v ponorce.
Faust Šli a polykali prach. Válka už trvá 1890 dní.
Mění se světlo.
Na scénu vybíhají víly, tančí a kvílí. Pak přibíhá Jana z Arku
Jana z Arku U všech strupatejch ďáblů, co je to tady za virvál!
Trojím dupnutím utiší víly.
Jana z Arku Tohle je moje scéna, tak koukejte zmizet!
Víly naštvaně odchází, je slyšet bubnování a pak praskot klestí a hukot ohně, scéna se zalije kouřem.
Jana z Arku Náš boj je svatý. Náš boj je vítězný. Náš boj je...
Růžena Na hovno!
Jana z Arku se nasupeně obrátí a odejde. Přibíhá direktor.
Direktor Elá hopla.
Dva šašci se honí po scéně.
Direktor Ať je veselo!
Na scénu přichází hraběnka a šašci jí honí a plácají ji po sukni.
Direktor A Ať je i trochu smutno!
Z opačné strany přichází Maryša s hrnkem kávy, u portálu se zastaví, usrkne kávu a pak ji vyprskne a uteče.
Direktor A teď Tartarin z Tarrasconu, náš maistrštyk.
Růžena To se nehrálo, direktore.
Direktor I hrálo, v Přelouči.
Direktor přejde až na forbínu.
Direktor Král Lear, jednání třetí, výstup druhý, král
pozbývá smyslů a nabývá pravdy a bloudí pustou
plání, shůry bouře, blesk a hrom.
Direktor s napřaženýma rukama chvilku bloudí scénou a pak odbloudí bokem.
Faust Všechno se hrálo a všichni bloudíme.
Direktor se vrací na scénu.
Direktor V Přelouči v hospodě. V hledišti patnáct lidí a
očividně litovali zmařeného večera a mě už
vynechávala paměť, tak jsme to došmodrchali.
Já hrál toho Tartarina. To je hezoučká role.
Tys tenkrát byla v jiným angažmá.
Růžena Žehlila jsem fiží a zabíjela moly. Tartarin z
Tarrasconu neexistuje.
Direktor A co existuje? Moli? Tartarin se hrál. Hrál v něm
i Podroužek. Blbě hrál. Richard je hezounká role.
Ale Lear to je holt maso. Lear je nejhustší role
pod sluncem. Ó šašku, já se zblázním...
Koho že jsi zabíjela?
Růžena Myši. Dal jste mně výpověď.
Direktor Neříkej. Tys přece byla první dáma souboru.
Růžena Prdlajs!
Direktor No jo, prdlajs. A Leara jsem v životě nehrál.
My už pak hráli jenom operetky při klimprkostnu.
Hnus. Mělas recht, žes dala výpověď. Vdala ses?
Růžena Vdala.
Direktor Za oficíra?
Růžena Za knížete.
Direktor Peněz jako želez?
Růžena Jako želez.
Direktor Nojo, prdlajs. Žiješ spořádaně?
Růžena Spořádaně. Snídán chleba s margarínem, večeřím
brambory, v devět zhasnu a spím.
Direktor Sec mazec, kníže se vypařil?
Růžena Odjel, služebně.
Direktor A tady bydlíš? Kotec pro králíky...
Růžena Zametu, vyvětrán, zhasnu a spím.
Direktor Ty se holka trápíš.
Růžena vstane a obejme direktora kolem krku.
Růžena Trápím, direktore.
Direktor Protože nehraješ?
Růžena Ale ne. Protože je mi na oběšení.
Direktor Saprlote, dramatická krize?
Růžena Prdlajs krize... a neprskejte.
Direktor Vždycky jsem prskal. Velký nos velkého ducha
značí a prskání značí dokonalou výslovnost.
Hamlet, jednání třetí, scéna první. Víc
důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého
osudu, neb ozbrojit se proti moři běd.
Růžena Obstojné.
Direktor Moje dramatická krize začala, když jsem prodal
fundus i s koncesí a uchýlil se na odpočinek.
Růžena Kam?
Direktor Nejspíš do háje zelenýho, sypat ptáčkům a psát
memoáry prstem do blata. Přejel mě vlak, víš?
Dvě stovky jsem předtím propil v nádražním
bufetu. V Přelouči. Ze žalu. Na cimprcampr mě
přejeli. Byl to expres do Istambulu. Seškrabovali
mě z glajzy lopatou. A bylo po odpočinku.
Čím se trápíš?
Růžena Od ouzkosti. Je válka.
Direktor Už zas? V Habeši?
Růžena Všude, cakum pikum.
Direktor Frankrajch je v plamenech?
Růžena Všechno je v plamenech.
Direktor Válku nepodceňuj. K tomu jsem měl skvělý
rekvizity. Kordy, rapíry, bubny, hrubé násilí, do
toho mlynářova schovanka a je o čem hrát.
To gaskonští kadeti jsou a zde, jejich kapitán
a už se to mydlí. To se ví, je potřebnej kompars.
Kompars se sežene. Študenti se rádi producírujou
a zadarmo. Se šavličkou hurá a za vlast...
Růžena Prdlajs.
Direktor No jo, prdlajs. Ten tvůj kníže je taky ve válce?
Růžena Ve válce
Direktor To von bude asi někde ve štábu.
Růžena Vezou ho do plynu.
Direktor Kamže?
Růžena Direktore, proč já si radějc nelehla pod ten
vlak, kterým ho vezli?
Didektor Vlak nezastavíš, s tím já mám svý zkušenosti.
Růžena Já už nemůžu žít.
Direktor Ježkovy bačkory, tohle že je dramatická krize?
Mžouráš na mě jako nastydlá slepice! Vstávej!
Tu sukni vejš! Opona, světla, jedem!
Ó, die, jaký výjev! To mám radost, že mě narost
ten můj tulipán, tramtáda tramtáda, elá hopla.
Divoká muzika a direktor plácna Růženu po zadku, chytne ji v pase a začnou tančit.
Direktor Protože toho bohdá nebude, aby českej komediant
z boje utíkal!
Růžena se točí, i když Direktor už zmizel kdesi vzadu a muzika řičí a najednou utichá a Růžena stojí jako solný sloup, pak jako by se probrala, sedne si ke stolu a pečlivě přišívá hvězdu na kabát.
Faust Copak to děláš?
Růžena Přišívám hvězdu, Faustíčku.
Faust To je nějaké nové nařízení?
Růžena Ne, to je natruc.
Faust Nevyváděj a spal ji. Pakštejnovi už nepomůžeš,
Rózinko.
Růžena Sobě tím pomůžu.
Faust Do lágru?
Růžena Ať.
Faust Praštěná ženská. Tohle není divadlo. Mrzí tě, že
jsi naživu?
Růžena Jsem nešťastná osoba. Narodila jsem se na šišatý
planetě. Podej mi prosím tě nůžky.
Faust Copak můžu, ty mátoho poblázněná? Já už jsem
jenom ten hadr na okně.
Růžena Nojo...necítíš plyn? Kyanovodík...
Faust Válka už trvá 1890 dní. Bezpečí smrdí superfosfátem,
Lili Marleen se vznáší nad kolejištěm a zestárlá a
schlíplá Evropa přivázaná ke kavalci s vraženým
knakvuřtem mezi stehny sténá pod taktovkou čisté
rasy, která plánovitě ustupuje na všech frontách...
Bude svítat, milá, zatmění se sundá...jak jsme
pomíjiví. Neštěstí je pojem relativní...štěstí
ovšem též...protiklad absolutního. Duše je...
Růžena Kašlu ti na duši, Faustíčku. Máš to stejně jenom
vyčtený z knížek.
Přichází hrabě Vincek jako pes.
Hrabě Pes Žeprej hvězdy klamou.
Růžena Hvězda Jasně že klamou.
Hrabě Pes I nás psy?
Růžena Hvězda Každýho.
Hrabě Pes Ty taky?
Růžena Hvězda Já to nemám zapotřebí. Klamou jenom význačný hvězdy.
Hrabě Pes Ryby?
Růžena Hvězda Ty klamou vždycky, honora mokrá, falešná.
Hrabě Pes A čím klamou?
Růžena Hvězda Tělem. Jinak se jeví a jinak jsou, chápeš to?
Hrabě Pes No zdali. U psů jsou taky případy, pche...
Růžena Hvězda A u lidí, jéje.
Hrabě Pes Kdo by to do nich řek.
Růžena Hvězda Co, do lidí?
Hrabě Pes Do hvězd. Nakonec snad ani nejsou ze stříbra.
Růžena Hvězda Stříbro je jenom na povrchu a uvnitř fujtajbl.
Příkladně hélium.
Hrabě Pes Krucityrgl, helium je míň než vzduch, ani šáhnout se
na něj nedá.
Růžena Hvězda Jasně že ne.
Hrabě Pes A ty?
Růžena Hvězda Šáhni si, kliďánko.
Hrabě Pes Merci.
Hrabě obejme Růženu v pase a zvolna tančí bez hudby a projekce předvádí válečné výjevy.
Faust Hvězdy a psi slyší hudbu sfér, i zvuky z dalekého
daleka, slyší zvonky a slyší salvy, dělostřeleckých
baterií americké první armády, střelecké stakato
druhého ukrajinského frontu a ta hudba sfér je nějak
bolavá.
Růžena Hvězda Ćest le vie.
Hrabě Pes Kanóny patří do šmelcu.
Růžena Hvězda Na to jsme, milý pse, malí páni.
Hrabě Pes Tebe štve, že nejsi význačná?
Přestanou tančit a projekce hasne.
Růžena Hvězda Pche, nemám zapotřebí. Hele, každá hvězda má svou
hodnost a je označena písmenem. Jsou hvězdy alfa,
hvězdy beta, trčí ve všehomíru a jsou význačné. Pak
jsou hvězdy gama a delta, to už je poslabší, a pak
epsilon, dzéta, éta, théta...ty už jsou jenom do
počtu.
Hrabě Pes A ty?
Růžena Hvězda Já jsem obyčejná hvězda psí, mě to vyhovuje. Já jsem
holka chudá a svobodná, jdu si kam chci a nikoho se
neprosím.
Hrabě Pes Tak ty jsi naše? Složíme o tobě báseň.
Růžena Hvězda Jak to naše?
Hrabě Pes No přece psí. A ta báseň se vytiskne a bude v
čítankách a na obalu od čokolády, od psích sucharů
a portrét bude od malíře...
Růžena Hvězda No počkat, já nejsem ničí, já jsem svobodná.
Hrabě Pes To jo, ale psí. Na svobodu ti nikdo ani nešáhne. Kdo
by se opovážil, toho psa bych já zmlátil jako psa.
Hvězda se směje.
Růžena Hvězda Ty sis to poplet, pse. Já nejsem psí ale psí.
Kapišto?
Hrabě Pes To víš, že jo, nejsi psí ale psí, jasně...není ti
nějak těsno?
Růžena Hvězda Hele, neplaš se, já ti to vysvětlím. To moje psí, to
není od psa. Písmeno psí.
Hrabě Pes Psí písmena nejsou.
Faust Písmeno řecké. Psí.
Hrabě Pes Hele, ty se do toho nepleť. Řecké možná ale psí ne.
Růžena Hvězda Řecké písmeno psí, sakra krucinál!
Hrabě Pes V Řecku jsou taky psi?
Růžena Hvězda Panenkomarjá, já z tebe porodím, proč by, ty moulo,
v Řecku nebyli psi?
Hrabě Pes Je tam velkej hic.
Růžena Hvězda No tak se třeba upečou! O pár prašivejch debilních
čoklů!
Pes se toporně odvrací a odchází.
Růžena Hvězda Vrať se, já jsem to tak nemyslela.
Hrabě Pes Ještě jsi písmeno?
Růžena Hvězda Jistě.
Hrabě Pes Prašivý písmeno.
Růžena Hvězda Počkej! Podej mi tlapku!
Hrabě Pes Vztekáš se jako křeček.
Růžena Hvězda Uznávám. A ty jsi moula.
Hrabě Pes Uznávám.
Růžena Hvězda Odpusť mi ty čokly.
Hrabě Pes Odpouštím.
Jdou k sobě a opět začnou tančit s válečnou projekcí.
Faust Hvězdy a psy slyší hudbu sfér, astrální symfonie
komponované pro hvězdný prach a lidská hluchota,
způsobená tím neustálým válčením, slyší tak akorát
hovno.
Růžena Hvězda Epes rádes.
Hrabě Pes Epes rádes. S tím písmenem to byl vtip?
Růžena Hvězda Ale ne. Počkej, nakreslím ti ho.
Přestanou tančit a Růžena nasliní prst a namaluje na zem písmeno psí.
Růžena Hvězda Takhle to vypadá. Věříš mi?
Hrabě Pes Věřím.
Růžena Hvězda A chápeš to?
Hrabě Pes No zdali … A kdybych si tě vysadil na hřbet a
povozil tě po náměstí, byla bys psí?
Růžena Hvězda Vždyť já jsem psí!
Hrabě Pes Ne, nehádej se, já ti věřím...prosím, prosím, byla
bys psí?
Růžena Hvězda Tak jo, byla bych psí. Z toho se nestřílí...
Faust Válka už trvá 1890 dní a ono se střílí. Střílí se
všude, milá přítelkyně, lidi umírají a venku svítá,
můj čas se završil. Už mě není zapotřebí.
Faust sestupuje ze svého stupínku a odchází za plentu, uléhá do Růženiny postele. Na jeho místě zůstane je pohled do vybombardované ulice, zatím potemnělý, skoro neznatelný.
Na scénu se loudají herci, přibíhá direktor.
Direktor No tak, no tak, co ty obličeje. Dneska je vyprodáno.
Za dvacet minut začínáme. Jo a je změna programu. Co
se prčíte, změny programu jsou u divadla běžné.
První milovník nám pláchl...s mojí ženou,
k společnosti Morávkově, k té umazané šmíře a tak
tedy vemte na vědomí katastrofální situaci a svrab
a neštovice , že dnes budeme hrát fenomenální
tragikomedii se zpěvy, s pláštěm a mečem, odvážnou
dekoltáží, hvězdou a psem, Švadlenka v nesnázích.
Nemotejte se mi tady, všichni připravit a...jedem.
Direktor přehodí přes ramena plášť a předstoupí před publikum.
Direktor Velevážené publikum, čeká vás vzácný prožitek tohoto
inscenačního kusu, dosud zde neuváděného, nejde
totiž o premiéru, a nýbrž o benefiční představení
naší slavné hvězdy Rózy Rio, umělkyně kreolského
původu, líčko jako paraplíčko a infernální poprsí,
milí pánové a ta garderóba, že zde přítomné dámy
puknou závistí a na závěr živý obraz Moskva v
plamenech.
Direktor se klaní, odchází a zní předehra, přibíhá Maryša a zpívá lidovou píseň z Moravy, do toho se Jana z Arku rozcvičuje a švihá mečem a na scénu někdo postrčil Růženu v kabátě s nedošitou hvězdou, přibíhá direktor.
Direktor Růženo, doprčic, v tomhle přece nemůžete hrát, dyť
vás sebere gestapo.
Růžena No ať.
Direktor Podívejte, publikum už začíná nespokojeně funět.
Růžena Ať funí, co čekali? Medvěda na koloběžce?
Direktor Tragikomedii čekali. Tragos je česky kozel a ne
medvěd nebo opice.
Růžena Tak když tragos, tak tragos. Kozla starýho komedie.
Růžena chytne direktora v pase a začnou tančit valčík Na krásném modrém Dunaji a na pozadí se promítá film s válečnými hrůzami. Scéna potemní, tak že tančící jsou jen siluetami a pak scéna potemní. Hlasy zní ze tmy a scéna se pomalu rozžíná.
Hrabě Pes Že prý je to psáno ve hvězdách.
Růžena Hvězda Ve hvězdách nemůže být nic psáno. Hvězdy nejsou
písanka.
Hrabě Pes Nevyrušuj. Dějiny jsou tam psány.
Růžena Hvězda Dějiny jsou na houby.
Hrabě Pes Dobro prý zvítězí a zlo bude vymácháno v rybníce.
Růžena se posadí na hranu jeviště, píská si a komíhá nohama.
Hrabě Pes Tebe to nebaví?
Růžena Hvězda Ale jó.
Růžena vyloví z kapsy bonbón a strčí si ho do pusy.
Hrabě Pes Dej mi taky.
Růžena Hvězda Jakej chceš, větrovej nebo štolverk?
Hrabě Pes Štolverk se nám psům lepí na patro.
Růžena Hvězda Nám hvězdám taky.
Růžena se zvedá, jde ke stolu a bere si nůžky, odstřihává nitě a kontroluje přišitou hvězdu.
Růžena Protančili jsme celou noc, milý hrabě, svítá.
Hrabě Vincek Odložte si kabát, lůžko je rozestláno.
Růžena Žel, moje tělo je chatrné, milý hrabě a nestojí už
za tu námahu.
Hrabě Vincek Jste ještě výstavní kousek.
Růžena Chtěl jste říct muzeální, že?
Hrabě Vincek Padá listí, má drahá. Smutek se blíží po zadním
schodišti. Miluji vás.
Třesou se vám kolena?
Růžena Třesou. Nebude to, milý hrabě, vášní ale stářím.
Přibíhá direktor
Direktor Sakrahnáte, takhle to nedohrajem.
Růžena I dohrajem, já už jsem se rozhodla.
Direktor K čemu, ježíšmaria zase?
Hrabě Vincek Všem by nám prospělo se rozhodnout. Jinak tu
zasmrádneme a na jaře nás vezme voda...ale že bychom
direkt museli, to nemusíme.
Direktor Co to kecáte, hrabě?
Hrabě Vincek Naše vůle je svobodná
Direktor Já se z toho zcvoknu
Direktor se chytá za hlavu a odběhne
Růžena Jste bohatý, hrabě?
Hrabě Vincek Nesmírně.
Růžena Kočáry, koně, akcie?
Hrabě Vincek Ptáky.
Růžena Cože?
Hrabě Vincek Ptáky. Živé. Na akátě a na elektrických sloupech
a všude je mám. To je můj majetek. A vzduch.
Všude kolem. Nesmírný majetek.
Růžena Já vám tu nebudu pro srandu.
Hrabě Vincek Všichni jsme svým způsobem pro srandu králíkům. Dáte
si šampaňské?
Růžena Vy nejste skutečný hrabě a to šampaňský dělá
rekvizitář ze šuměnek.
Hrabě Vincek Hrabě Vinčenzo z Venezie čili Benátek k vašim
službám. Elá hop!
Přibíhá direktor.
Direktor Skvělý výstup a teď vám, velevážené publikum hrabě
Vinčenzo předvede salto mortale, jenom tak, z voleje
a bez přípravy. To svedete a vemte to s rozběhem.
Hrabě Vincek Hovno.
Hrabě odchází
Direktor Prosím omluvte našeho mistra akrobate za jeho
indispozici, nastydl se a riskoval by smrtelné
zranění. Natloukl by si kokos. Místo akrobata bude
tanec.
Direktor odbíhá a na scénu vbíhají víly a kvílí a tančí, Růžena je vyžene pometlem.
Růžena Vyšlo slunko. Nad střechama. Tady je ještě stín. Sem
bude svítit až vo polednách.
Růžena si obléká kabát s hvězdou a bere si tašku.
Přichází direktor.
Direktor A je po hře. Vyplatil jsem herce, šatnářku, hasiče
i kompars. Měla bys dostat za benefici ale mě
zbejvá dvacka, tak že příště.
Růžena Až příště.
Direktor Nechceš alespoň desetikačku?
Růžena Ne, direktore, pošlete si pro pivo.
Direktor Balada. Jdeš na vzduch?
Růžena Na vzduch.
Direktor Ať něco neprošvihneš, holka drahá.
Růžena Bez obav, direktore, teď už není co prošvihnout.
Direktor pokrčí rameny a odchází, Růžena vytáhne z kabelky klíče od domu a zhasne světlo, za oknem je vidět rozbombardovaná ulice, všechno kolem je potemnělé, jenom Růžena ve štychu.
Direktor předstoupí před diváky.
Direktor Třetí akt je rozhodující, v něm se všechno teprve
rozuzlí. To všechno předtím byla jenom příprava.
Intriky, chtíč, vývoj charakterů, spor s Bohem. Leč
finále, finále jest tresť umění. Vizitka direktora.
Aby to bylo umění a nelhalo se a to je těžké,
nelhat. Život si zaslouží parádní finále.
A nakonec živý obraz. Živý obraz je výmluvné
seskupení všech účinkujících, zpravidla doprovázené
hudbou. Živý obraz se tomu říká, protože účinkující
jsou naživu.
Růžena To nám tady bude direktore trochu falírovat.
Ze tmy se k ní připojí Hrabě Vincek a dloube prstem do kabelky
Hrabě Pes S dovolením, to je krokodýl?
Růžena Hvězda Ne, ještěrka, milý pse.
Hrabě Pes Merci, smím vás doprovodit, milá psí hvězdo?
Růžena Hvězda Do nebe?
Hrabě Pes Jenom tak po městě.
Růžena Hvězda Riskujete život.
Hrabě Pes Já jsem už dávno jenom vzpomínka na život. Psí
život!
Růžena Tak jo.
Růžena podrbe psa za ušima. Ozve se místní rozhlas.
Hlas Hvězdám je zakázáno chodit po ulicích.
Růžena Polib mi šos.
Hlas Himllaudon und Jesus Maria! Pomátla jste se
Pakštejnová? Jestli chcete dělat lidem kašpary,
vystrčte zadnici. Jasný?
Hrabě Pes Mě to nějak není jasný.
Hlas Pakštejnová, já vás varuju!!! Proč se předvádíte?
Růžena To abych se nestyděla sama před sebou.
Hlas A co ta hvězda?
Růžena Abych smazala hanbu.
Přichází Maryša.
Maryša Růženo, to je tvůj pes?
Růžena Jo, přijel za mnou na návštěvu z Habeše.
Maryša Má blechy?
Růžena I to víš, je to pes.
Maryša Můžu s tebou?
Růžena Kam?
Maryša Jenom tak městem, abys nešla sama.
Růžena Tak jo.
Přichází direktor
Direktor Do prdele už se životem, já jdu s tebou. Ještě bys
udělala nějakou blbost.
Růžena Těch jsem už v životě udělala.
Připojuje se Faust
Faust Válka už trvá 1890 dní, je to čas dlouhý, nikoliv
však nekonečný, neboť nic není nekonečného, než duše
ale moje duše, milá Růženko, je v pekelných mukách a
tak tě bude do konce tvých dnů provázet už jenom ten
starý hadr na zatmění okna.
Růžena Děkuju, dědoušku.
Přidává se Jana z Arku
Jana z Arku Rozsekat je, pakáž zasranou a nakopat jim tu
germánskou prdel. Jdu s tebou.
Direktor Slečno, mám se vám položit do klína? Hamlet, jednání
třetí, scéna druhá.
Růžena Ne, můj princi. Ano, můj princi. Nemyslím nic, můj
princi.
Hrabě Vincek Procyon že prý je hvězda v souhvězdí Malého psa.
Nevíte o tom něco?
Růžena Ó. jaké hvězdy
Přidávají se další herci a technika, zní vídeňský valčík a Růžena tančí s Hrabětem Vinckem až do konce, potlesku a opony.
KONEC
PSÍ HVĚZDA
(1.)
Faust Na nočním stolku tiká budík, je půl páté ráno, úterý,
začátek září roku 1944, válka už trvá 1890 dní.
Hlas A spatřivše hvězdu na východu slunce, pilně půjdete,
abyste se klaněli narozenému králi, jehož jméno jest
Emanuel a to znamená Bůh je s námi, neboli všechno
jest dobré, stromy rostou, ovoce sládne...
Růžena vstává z postele za špinavou plentou, v kombiné se jde umýt v lavoře, neučeše se, jenom přes sebe přetáhne zapraný župan a nazuje si sešlapané pánské pantofle po manželovi. Rozsvítí stahovačku nad stolem a jde překontrolovat zatmění oken.
Urovnává Faustův plášť.
Faust zatmění musí být v pořádku. To se kontroluje.
Růžena pohladí černý samet.
Růžena Kdysi talár magistra Fausta z Wittenbergu, dneska
zatmění.
Faust Důležitá funkce.
Růžena Hadr prožraný od molů.
Růžena jde pro kabát, který visí na krejčovské panně a vedle jakoby oživl orvaný šlechtický kostým. Růžena se lekne.
Hrabě Vincek Dovolte, drahá umělkyně, abych vám popřál dobrého
jitra.
Růžena Kde jste se tu vzal, mátoho?
Hrabě Vincek Jsem hrabě Vincek, račte si vzpomenout. Viděli jsme
se na plese, vy jste tančila v nádherné róbě a já pil
svoje šampaňské a padaly hvězdy, milostivá. Ráčíte se
upamatovati?
Růžena se rozesměje.
Růžena Hrabě Vincek...vy jste, mátoho dávno mrtvá minulost a
hrabě jste asi jako já královna Patagonská.
Hrabě Vincek Dovolte mi připomenout, že nás osud svedl na jednu
cestu a že jsem zemřel? No ano...
Hrabě si sedá ke stolu.
Faust Válka už trvá 1890 dní. Už se táhlo na Kavkaz a už se
táhne zase zpátky. Pěkně ukázněně, v nablýskaných
uniformách polní pěchoty s prostřeleným krkem nebo
plicním lalokem...nic vám to neříká?
Hrabě Vincek Jak vulgární. Nejsem voják, jsem hrabě. Není to můj
šálek čaje. Dostihy, myslivost, kasína...
Růžena sedá ke stolu, nasadí si brýle a z krabice od bot bere šití a přišívá jakousi utrženou krajku.
Hrabě Vincek Máte epesní budoir, milostivá...
Růžena Nikdy jsem si nepotrpěla na noblesu. To víte, hrabě,
furt na cestách, od jedné štace ke druhé.
Hrabě Vincek A váš muž?
Růžena Myslíte Flanderku? Zemřel v první válce.
Hrabě Vincek Víte kde padl?
Růžena kroutí zamítavě hlavou.
Hrabě Vincek On žije. V jižní Americe, na ostrově Fuji, má tam
pekárnu.
Růžena Měl po rodičích obchod s látkami.
Hrabě Vincek Ano, prodává drahé látky v Persii...
Růžena Padl!
Hrabě Vincek Za vlast? Kdo by chtěl padnout za vlast. Chroupá si
preclíčky a nebo utíká. Vám to vadí?
Růžena Mě toho vadí.
Hrabě Vincek Nerozčilujte se, škodí to vaší kráse.
Růžena Nejsem krásná.
Hrabě Vincek Hrdinná smrt...První muž? Byla jste znovu vdána?
Růžena Pozvali si mě na Gestapo. Prý abych se s nim
rozvedla. Až naprší.
Hrabě Vincek Kdo, s kým, čmelíci nebo mátoha? Já ničemu nerozumím,
drahá.
Růžena Vezli ho do plynu a on si namlouval, že o tom neví.
Hrabě Vincek Nerozumím... Co divadlo, drahá, co zrovna zkoušíte?
Růžena Cvrnkl vás kos, hrabě? Divadlo...Principál mě poslal
domů. To mi bylo čtyřicet. Matrony jsem neuměla a na
milovnice sešlá věkem, povadlá. Tak jsem si otevřela
půjčovnu kostýmů. Thália se to jmenuje.
Hrabě Vincek Thália, vidíte, drahá, umění je na vás přilíplé, jako
slepičinec.
Co váš druhý muž?
Růžena Pakštejn? To bylo v čtyřicátým. Najednou stál ve
dveřích a že prej znal mýho muže. Jude, žid, račte
vědět, hrabě.
Faust Moriturus, ten, kterému jest zemříti.
Růžena A pak mě požádal o ruku.
Hrabě Vincek Tak na fofr?
Růžena Jo. No nápad to byl fakt divnej ale to víte, žid.
Nesměl do kavárny, nesměl na plovárnu, do biografu
a sám ani netušil, co všechno nesmí. Myslel si, že
když bude žít ve smíšeným manželství, že ho nechají
na pokoji... a pak se poklonkoval, že abych se jako
nezlobila a už se hrnul ze dveří... a tak se ho ptám,
vy máte strach... a on říká, že jo, že se bojí
všeho... a tak jsme se vzali.
Hrabě vstane, přejde k oknu a poodhrne zatemnění, Faustův plášť.
Hrabě Vincek Hvězdy ještě svítí.
Růžena Na radnici se pošklebovali, baba je asi cvok
a Pakštejn se bál, ukrutně se bál.
Faust Jo, hvězdy, na kabátě, tam, kde je srdce, do toho
místa střílejí. Při popravě. Zabíjejí lidi. Věděl
jste to, Vincku?
Hrabě Vincek Svítí hvězdy.
Faust Živé lidi. Auf der linken Brustseite ist der
Judenstern sichtbar zu tragen. Na místě, kde je
srdce.
Hrabě Vincek se odvrátí od okna, usadí se na Růženinu postel s hlavou v dlaních.
Přichází další postavy, tři ženy, šlechtična v orvané róbě, Maryša v kroji s hrnkem a krabičkou nadepsanou Jed na krysy a Jana z Arku ve zbroji s mečem.
Šlechtična Do dějepisu nevstoupíte ale čin to je.
Růžena Jaký čin, o činu se nemluvilo.
Jana z Arku Nač mluvit? Mluví muži, mniši a poserové. Pořádná
ženská obkročí koně a jede na nepřítele. En avant!
Maryša Někdy stačí jed do kafe.
Bere si z krabičky a pojídá, jako by to byly keksy
Jana z Arku Hlavní je čin.
Šlechtična Pohřbíte ho?
Růžena Koho?
Šlechtična Míním to obrazně. Vdavky jsou primitivní motiv.
Jana z Arku Houbec primitivní, ona je statečná, ona ho zachrání.
Jsme lidi nebo svině?
Maryša Lidi!
Jana z Arku Poslání lidí je sednout na koně a bojovat za své
bližní.
Růžena Ale já to dělám pro sebe.
Jana z Arku Pro sebe?
Růžena Abych se nestyděla sama před sebou. Víte, já žiju jak
to křoví u silnice. Všichni jste odešli a nechali mě
samotnou. Mně by pomohlo, kdybych mu pomohla. Vy mně
taky nerozumíte?
Šlechtična Do dějin tedy rozhodně nevstoupíte.
Růžena Já o to nestojím.
Přibíhá direktor.
Direktor Děvčata, připravit se, za chvilku jdete na scénu.
Sál je plný, tak se snažte, ať nám nenakopou prdel.
Další takovou posranou štaci si nemůžeme dovolit.
Šlechtična s Janou z Arku odbíhají, popoháněné principálem, jenom Maryša zůstává a přisedá si k Růženě.
Maryša Dala bych si pivo.
Růžena Pivo bohužel nemám.
Maryša Tak já půjdu.
Růžena Odemknu vám vrata.
Maryša Není potřeba, já jsem vymyšlená.
Růžena Aťsi.
Maryša On už nepřijde?
Růžena Ne.
Maryša Je to hodný člověk?
Růžena Je to člověk.
Maryša Vávra nebyl. Vy ho milujete?
Růžena Ne.
Maryša Tak sbohem. Smůla, že to špatně dopadne.
Růžena Vždycky to špatně dopadne.
Maryša odchází a Růžena bere z krabice na šití žlutou plátěnou hvězdu, položí ji na stůl a začne navlékat nit, aby mohla hvězdu přišít na svůj kabát.
Přichází hrabě Vincek, bere Růženě šití z rukou, dvorně se uklání a vyzývá ji k tanci, zatím co za faustovými zády jsou promítány snímky z transportů. Oba tančí vídeňský valčík.
Faust Válka už trvá 1890 dní. V říjnu a listopadu 41 roku
odjelo pět transportů do Lodže a jeden do Minska.
Odváželi stovky židů.
Růžena Pakštejn si pochutnával na bramborových plackách,
spal v peřinách a ráno srkal horkou meltu.
Faust Od prosince 41 odjížděla transporty do getta Terezín
a pak dál, do Rigy, Waršavy, do Majdanku, do Osvětimi
a do Baden-Belsenu.
Růžena Pakštejn si ráno o půl šesté běžel koupit noviny.
Faust Pomohla jsi mu.
Růžena Byl to sňatek z rozumu.
Hrabě Vincek ji uvede zpět ke stolu, projekce končí.
Hrabě Vincek Jak to bylo dál, drahá.
Růžena Pak dostal předvolání.
Hrabě Vincek Kdy?
Růžena Včera večer.
Hrabě Vincek To bude dneska asi v oficírským kasínu.
Růžena Jede do plynu.
Hrabě Vincek Kdepak, teď už bude v Neapoli, pod patou Vesuvu,
laškuje s černovlasou krasavicí a usrkává víno.
Růžena Do plynu!
Hrabě Vincek Zítra zazvoní u vašich dveří s lahví Rosso a vy ho
obejmete.
Růžena Nechte toho!
Hrabě Vincek A rozestelete postel.
Růžena Řekla jsem, abyste toho nechal, nebo vás vyženu do
zimy! Odvezli ho do plynu. Finito. Jasný?
Hrabě Vincek Vy tomu nevěříte? Nevěříte, že zazvoní?
Růžena To by se musel stát zázrak, hrabě.
Hrabě Vincek Zázraky se dějí.
Růžena Mně ne!
Hrabě Vincek Vy se bojíte, že tam bude stát.
Růžena Já se bojím, že tam stát nebude.
Hrabě Vincek Zázraky se dějí.
Růžena Jel do plynu.
Hrabě Vincek Fuj, jak odporné!
Mění se světlo. Hvězdná obloha.
Faust I potkal pes hvězdu a mrkali na sebe.
Hrabě Pes Co tady strašíš?
Růžena Hvězda Vy přece nejste pes, jste hrabě a ani to ne
doopravdický!
Hrabě Pes Jsem věrný a proto jsem pes ale TY nejsi hvězda!
Růžena Hvězda Jsem hvězda! Já tady chodím...
Hrabě Pes Po zemi?
Růžena Hvězda Elá hopla. Po zemi. Nahoře je nuda.
Hrabě Pes Heleď se, že prý tvým údělem je vznášet se dle
reglamá.
Růžena Hvězda Seru na reglamá! Elá hopla.
Hrabě Pes Fajn, na nebi se vodedneška budou vznášet motejli?
Růžena Hvězda Na nebi sídlí hvězdy první třídy. Třpytí se a pějí
písně. Schváleno ministerstvem vyučování. Kapišto?
Hrabě Pes Kapiš!
Růžena Hvězda A hvězdy druhé třídy rotují, pulsují, gravitují, et
cetera.
Hrabě Pes Kapiš. A ty jsi třetí třída?
Růžena Hvězda Sedmá. Stojím a blikám. V mlhovině. Mlha jak mlíko,
na krok není vidět. Nuda.
Hrabě Pes Na zemi je prach a bacily.
Růžena Hvězda Zvykám si.
Hrabě Pes K tomu je potřeba hodně síly, chodit po zemi.
Růžena Hvězda Ty se snad vznášíš?
Hrabě Pes Já jsem pes.
Růžena Hvězda Tak servus, pardále. A hvízdni, nezapomeň.
Hrabě Pes Máš v tom šití bordel!
Růžena Hvězda Říká se nepořádek...jak v ponorce.
Faust Šli a polykali prach. Válka už trvá 1890 dní.
Mění se světlo.
Na scénu vybíhají víly, tančí a kvílí. Pak přibíhá Jana z Arku
Jana z Arku U všech strupatejch ďáblů, co je to tady za virvál!
Trojím dupnutím utiší víly.
Jana z Arku Tohle je moje scéna, tak koukejte zmizet!
Víly naštvaně odchází, je slyšet bubnování a pak praskot klestí a hukot ohně, scéna se zalije kouřem.
Jana z Arku Náš boj je svatý. Náš boj je vítězný. Náš boj je...
Růžena Na hovno!
Jana z Arku se nasupeně obrátí a odejde. Přibíhá direktor.
Direktor Elá hopla.
Dva šašci se honí po scéně.
Direktor Ať je veselo!
Na scénu přichází hraběnka a šašci jí honí a plácají ji po sukni.
Direktor A Ať je i trochu smutno!
Z opačné strany přichází Maryša s hrnkem kávy, u portálu se zastaví, usrkne kávu a pak ji vyprskne a uteče.
Direktor A teď Tartarin z Tarrasconu, náš maistrštyk.
Růžena To se nehrálo, direktore.
Direktor I hrálo, v Přelouči.
Direktor přejde až na forbínu.
Direktor Král Lear, jednání třetí, výstup druhý, král
pozbývá smyslů a nabývá pravdy a bloudí pustou
plání, shůry bouře, blesk a hrom.
Direktor s napřaženýma rukama chvilku bloudí scénou a pak odbloudí bokem.
Faust Všechno se hrálo a všichni bloudíme.
Direktor se vrací na scénu.
Direktor V Přelouči v hospodě. V hledišti patnáct lidí a
očividně litovali zmařeného večera a mě už
vynechávala paměť, tak jsme to došmodrchali.
Já hrál toho Tartarina. To je hezoučká role.
Tys tenkrát byla v jiným angažmá.
Růžena Žehlila jsem fiží a zabíjela moly. Tartarin z
Tarrasconu neexistuje.
Direktor A co existuje? Moli? Tartarin se hrál. Hrál v něm
i Podroužek. Blbě hrál. Richard je hezounká role.
Ale Lear to je holt maso. Lear je nejhustší role
pod sluncem. Ó šašku, já se zblázním...
Koho že jsi zabíjela?
Růžena Myši. Dal jste mně výpověď.
Direktor Neříkej. Tys přece byla první dáma souboru.
Růžena Prdlajs!
Direktor No jo, prdlajs. A Leara jsem v životě nehrál.
My už pak hráli jenom operetky při klimprkostnu.
Hnus. Mělas recht, žes dala výpověď. Vdala ses?
Růžena Vdala.
Direktor Za oficíra?
Růžena Za knížete.
Direktor Peněz jako želez?
Růžena Jako želez.
Direktor Nojo, prdlajs. Žiješ spořádaně?
Růžena Spořádaně. Snídán chleba s margarínem, večeřím
brambory, v devět zhasnu a spím.
Direktor Sec mazec, kníže se vypařil?
Růžena Odjel, služebně.
Direktor A tady bydlíš? Kotec pro králíky...
Růžena Zametu, vyvětrán, zhasnu a spím.
Direktor Ty se holka trápíš.
Růžena vstane a obejme direktora kolem krku.
Růžena Trápím, direktore.
Direktor Protože nehraješ?
Růžena Ale ne. Protože je mi na oběšení.
Direktor Saprlote, dramatická krize?
Růžena Prdlajs krize... a neprskejte.
Direktor Vždycky jsem prskal. Velký nos velkého ducha
značí a prskání značí dokonalou výslovnost.
Hamlet, jednání třetí, scéna první. Víc
důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého
osudu, neb ozbrojit se proti moři běd.
Růžena Obstojné.
Direktor Moje dramatická krize začala, když jsem prodal
fundus i s koncesí a uchýlil se na odpočinek.
Růžena Kam?
Direktor Nejspíš do háje zelenýho, sypat ptáčkům a psát
memoáry prstem do blata. Přejel mě vlak, víš?
Dvě stovky jsem předtím propil v nádražním
bufetu. V Přelouči. Ze žalu. Na cimprcampr mě
přejeli. Byl to expres do Istambulu. Seškrabovali
mě z glajzy lopatou. A bylo po odpočinku.
Čím se trápíš?
Růžena Od ouzkosti. Je válka.
Direktor Už zas? V Habeši?
Růžena Všude, cakum pikum.
Direktor Frankrajch je v plamenech?
Růžena Všechno je v plamenech.
Direktor Válku nepodceňuj. K tomu jsem měl skvělý
rekvizity. Kordy, rapíry, bubny, hrubé násilí, do
toho mlynářova schovanka a je o čem hrát.
To gaskonští kadeti jsou a zde, jejich kapitán
a už se to mydlí. To se ví, je potřebnej kompars.
Kompars se sežene. Študenti se rádi producírujou
a zadarmo. Se šavličkou hurá a za vlast...
Růžena Prdlajs.
Direktor No jo, prdlajs. Ten tvůj kníže je taky ve válce?
Růžena Ve válce
Direktor To von bude asi někde ve štábu.
Růžena Vezou ho do plynu.
Direktor Kamže?
Růžena Direktore, proč já si radějc nelehla pod ten
vlak, kterým ho vezli?
Didektor Vlak nezastavíš, s tím já mám svý zkušenosti.
Růžena Já už nemůžu žít.
Direktor Ježkovy bačkory, tohle že je dramatická krize?
Mžouráš na mě jako nastydlá slepice! Vstávej!
Tu sukni vejš! Opona, světla, jedem!
Ó, die, jaký výjev! To mám radost, že mě narost
ten můj tulipán, tramtáda tramtáda, elá hopla.
Divoká muzika a direktor plácna Růženu po zadku, chytne ji v pase a začnou tančit.
Direktor Protože toho bohdá nebude, aby českej komediant
z boje utíkal!
Růžena se točí, i když Direktor už zmizel kdesi vzadu a muzika řičí a najednou utichá a Růžena stojí jako solný sloup, pak jako by se probrala, sedne si ke stolu a pečlivě přišívá hvězdu na kabát.
Faust Copak to děláš?
Růžena Přišívám hvězdu, Faustíčku.
Faust To je nějaké nové nařízení?
Růžena Ne, to je natruc.
Faust Nevyváděj a spal ji. Pakštejnovi už nepomůžeš,
Rózinko.
Růžena Sobě tím pomůžu.
Faust Do lágru?
Růžena Ať.
Faust Praštěná ženská. Tohle není divadlo. Mrzí tě, že
jsi naživu?
Růžena Jsem nešťastná osoba. Narodila jsem se na šišatý
planetě. Podej mi prosím tě nůžky.
Faust Copak můžu, ty mátoho poblázněná? Já už jsem
jenom ten hadr na okně.
Růžena Nojo...necítíš plyn? Kyanovodík...
Faust Válka už trvá 1890 dní. Bezpečí smrdí superfosfátem,
Lili Marleen se vznáší nad kolejištěm a zestárlá a
schlíplá Evropa přivázaná ke kavalci s vraženým
knakvuřtem mezi stehny sténá pod taktovkou čisté
rasy, která plánovitě ustupuje na všech frontách...
Bude svítat, milá, zatmění se sundá...jak jsme
pomíjiví. Neštěstí je pojem relativní...štěstí
ovšem též...protiklad absolutního. Duše je...
Růžena Kašlu ti na duši, Faustíčku. Máš to stejně jenom
vyčtený z knížek.
Přichází hrabě Vincek jako pes.
Hrabě Pes Žeprej hvězdy klamou.
Růžena Hvězda Jasně že klamou.
Hrabě Pes I nás psy?
Růžena Hvězda Každýho.
Hrabě Pes Ty taky?
Růžena Hvězda Já to nemám zapotřebí. Klamou jenom význačný hvězdy.
Hrabě Pes Ryby?
Růžena Hvězda Ty klamou vždycky, honora mokrá, falešná.
Hrabě Pes A čím klamou?
Růžena Hvězda Tělem. Jinak se jeví a jinak jsou, chápeš to?
Hrabě Pes No zdali. U psů jsou taky případy, pche...
Růžena Hvězda A u lidí, jéje.
Hrabě Pes Kdo by to do nich řek.
Růžena Hvězda Co, do lidí?
Hrabě Pes Do hvězd. Nakonec snad ani nejsou ze stříbra.
Růžena Hvězda Stříbro je jenom na povrchu a uvnitř fujtajbl.
Příkladně hélium.
Hrabě Pes Krucityrgl, helium je míň než vzduch, ani šáhnout se
na něj nedá.
Růžena Hvězda Jasně že ne.
Hrabě Pes A ty?
Růžena Hvězda Šáhni si, kliďánko.
Hrabě Pes Merci.
Hrabě obejme Růženu v pase a zvolna tančí bez hudby a projekce předvádí válečné výjevy.
Faust Hvězdy a psi slyší hudbu sfér, i zvuky z dalekého
daleka, slyší zvonky a slyší salvy, dělostřeleckých
baterií americké první armády, střelecké stakato
druhého ukrajinského frontu a ta hudba sfér je nějak
bolavá.
Růžena Hvězda Ćest le vie.
Hrabě Pes Kanóny patří do šmelcu.
Růžena Hvězda Na to jsme, milý pse, malí páni.
Hrabě Pes Tebe štve, že nejsi význačná?
Přestanou tančit a projekce hasne.
Růžena Hvězda Pche, nemám zapotřebí. Hele, každá hvězda má svou
hodnost a je označena písmenem. Jsou hvězdy alfa,
hvězdy beta, trčí ve všehomíru a jsou význačné. Pak
jsou hvězdy gama a delta, to už je poslabší, a pak
epsilon, dzéta, éta, théta...ty už jsou jenom do
počtu.
Hrabě Pes A ty?
Růžena Hvězda Já jsem obyčejná hvězda psí, mě to vyhovuje. Já jsem
holka chudá a svobodná, jdu si kam chci a nikoho se
neprosím.
Hrabě Pes Tak ty jsi naše? Složíme o tobě báseň.
Růžena Hvězda Jak to naše?
Hrabě Pes No přece psí. A ta báseň se vytiskne a bude v
čítankách a na obalu od čokolády, od psích sucharů
a portrét bude od malíře...
Růžena Hvězda No počkat, já nejsem ničí, já jsem svobodná.
Hrabě Pes To jo, ale psí. Na svobodu ti nikdo ani nešáhne. Kdo
by se opovážil, toho psa bych já zmlátil jako psa.
Hvězda se směje.
Růžena Hvězda Ty sis to poplet, pse. Já nejsem psí ale psí.
Kapišto?
Hrabě Pes To víš, že jo, nejsi psí ale psí, jasně...není ti
nějak těsno?
Růžena Hvězda Hele, neplaš se, já ti to vysvětlím. To moje psí, to
není od psa. Písmeno psí.
Hrabě Pes Psí písmena nejsou.
Faust Písmeno řecké. Psí.
Hrabě Pes Hele, ty se do toho nepleť. Řecké možná ale psí ne.
Růžena Hvězda Řecké písmeno psí, sakra krucinál!
Hrabě Pes V Řecku jsou taky psi?
Růžena Hvězda Panenkomarjá, já z tebe porodím, proč by, ty moulo,
v Řecku nebyli psi?
Hrabě Pes Je tam velkej hic.
Růžena Hvězda No tak se třeba upečou! O pár prašivejch debilních
čoklů!
Pes se toporně odvrací a odchází.
Růžena Hvězda Vrať se, já jsem to tak nemyslela.
Hrabě Pes Ještě jsi písmeno?
Růžena Hvězda Jistě.
Hrabě Pes Prašivý písmeno.
Růžena Hvězda Počkej! Podej mi tlapku!
Hrabě Pes Vztekáš se jako křeček.
Růžena Hvězda Uznávám. A ty jsi moula.
Hrabě Pes Uznávám.
Růžena Hvězda Odpusť mi ty čokly.
Hrabě Pes Odpouštím.
Jdou k sobě a opět začnou tančit s válečnou projekcí.
Faust Hvězdy a psy slyší hudbu sfér, astrální symfonie
komponované pro hvězdný prach a lidská hluchota,
způsobená tím neustálým válčením, slyší tak akorát
hovno.
Růžena Hvězda Epes rádes.
Hrabě Pes Epes rádes. S tím písmenem to byl vtip?
Růžena Hvězda Ale ne. Počkej, nakreslím ti ho.
Přestanou tančit a Růžena nasliní prst a namaluje na zem písmeno psí.
Růžena Hvězda Takhle to vypadá. Věříš mi?
Hrabě Pes Věřím.
Růžena Hvězda A chápeš to?
Hrabě Pes No zdali … A kdybych si tě vysadil na hřbet a
povozil tě po náměstí, byla bys psí?
Růžena Hvězda Vždyť já jsem psí!
Hrabě Pes Ne, nehádej se, já ti věřím...prosím, prosím, byla
bys psí?
Růžena Hvězda Tak jo, byla bych psí. Z toho se nestřílí...
Faust Válka už trvá 1890 dní a ono se střílí. Střílí se
všude, milá přítelkyně, lidi umírají a venku svítá,
můj čas se završil. Už mě není zapotřebí.
Faust sestupuje ze svého stupínku a odchází za plentu, uléhá do Růženiny postele. Na jeho místě zůstane je pohled do vybombardované ulice, zatím potemnělý, skoro neznatelný.
Na scénu se loudají herci, přibíhá direktor.
Direktor No tak, no tak, co ty obličeje. Dneska je vyprodáno.
Za dvacet minut začínáme. Jo a je změna programu. Co
se prčíte, změny programu jsou u divadla běžné.
První milovník nám pláchl...s mojí ženou,
k společnosti Morávkově, k té umazané šmíře a tak
tedy vemte na vědomí katastrofální situaci a svrab
a neštovice , že dnes budeme hrát fenomenální
tragikomedii se zpěvy, s pláštěm a mečem, odvážnou
dekoltáží, hvězdou a psem, Švadlenka v nesnázích.
Nemotejte se mi tady, všichni připravit a...jedem.
Direktor přehodí přes ramena plášť a předstoupí před publikum.
Direktor Velevážené publikum, čeká vás vzácný prožitek tohoto
inscenačního kusu, dosud zde neuváděného, nejde
totiž o premiéru, a nýbrž o benefiční představení
naší slavné hvězdy Rózy Rio, umělkyně kreolského
původu, líčko jako paraplíčko a infernální poprsí,
milí pánové a ta garderóba, že zde přítomné dámy
puknou závistí a na závěr živý obraz Moskva v
plamenech.
Direktor se klaní, odchází a zní předehra, přibíhá Maryša a zpívá lidovou píseň z Moravy, do toho se Jana z Arku rozcvičuje a švihá mečem a na scénu někdo postrčil Růženu v kabátě s nedošitou hvězdou, přibíhá direktor.
Direktor Růženo, doprčic, v tomhle přece nemůžete hrát, dyť
vás sebere gestapo.
Růžena No ať.
Direktor Podívejte, publikum už začíná nespokojeně funět.
Růžena Ať funí, co čekali? Medvěda na koloběžce?
Direktor Tragikomedii čekali. Tragos je česky kozel a ne
medvěd nebo opice.
Růžena Tak když tragos, tak tragos. Kozla starýho komedie.
Růžena chytne direktora v pase a začnou tančit valčík Na krásném modrém Dunaji a na pozadí se promítá film s válečnými hrůzami. Scéna potemní, tak že tančící jsou jen siluetami a pak scéna potemní. Hlasy zní ze tmy a scéna se pomalu rozžíná.
Hrabě Pes Že prý je to psáno ve hvězdách.
Růžena Hvězda Ve hvězdách nemůže být nic psáno. Hvězdy nejsou
písanka.
Hrabě Pes Nevyrušuj. Dějiny jsou tam psány.
Růžena Hvězda Dějiny jsou na houby.
Hrabě Pes Dobro prý zvítězí a zlo bude vymácháno v rybníce.
Růžena se posadí na hranu jeviště, píská si a komíhá nohama.
Hrabě Pes Tebe to nebaví?
Růžena Hvězda Ale jó.
Růžena vyloví z kapsy bonbón a strčí si ho do pusy.
Hrabě Pes Dej mi taky.
Růžena Hvězda Jakej chceš, větrovej nebo štolverk?
Hrabě Pes Štolverk se nám psům lepí na patro.
Růžena Hvězda Nám hvězdám taky.
Růžena se zvedá, jde ke stolu a bere si nůžky, odstřihává nitě a kontroluje přišitou hvězdu.
Růžena Protančili jsme celou noc, milý hrabě, svítá.
Hrabě Vincek Odložte si kabát, lůžko je rozestláno.
Růžena Žel, moje tělo je chatrné, milý hrabě a nestojí už
za tu námahu.
Hrabě Vincek Jste ještě výstavní kousek.
Růžena Chtěl jste říct muzeální, že?
Hrabě Vincek Padá listí, má drahá. Smutek se blíží po zadním
schodišti. Miluji vás.
Třesou se vám kolena?
Růžena Třesou. Nebude to, milý hrabě, vášní ale stářím.
Přibíhá direktor
Direktor Sakrahnáte, takhle to nedohrajem.
Růžena I dohrajem, já už jsem se rozhodla.
Direktor K čemu, ježíšmaria zase?
Hrabě Vincek Všem by nám prospělo se rozhodnout. Jinak tu
zasmrádneme a na jaře nás vezme voda...ale že bychom
direkt museli, to nemusíme.
Direktor Co to kecáte, hrabě?
Hrabě Vincek Naše vůle je svobodná
Direktor Já se z toho zcvoknu
Direktor se chytá za hlavu a odběhne
Růžena Jste bohatý, hrabě?
Hrabě Vincek Nesmírně.
Růžena Kočáry, koně, akcie?
Hrabě Vincek Ptáky.
Růžena Cože?
Hrabě Vincek Ptáky. Živé. Na akátě a na elektrických sloupech
a všude je mám. To je můj majetek. A vzduch.
Všude kolem. Nesmírný majetek.
Růžena Já vám tu nebudu pro srandu.
Hrabě Vincek Všichni jsme svým způsobem pro srandu králíkům. Dáte
si šampaňské?
Růžena Vy nejste skutečný hrabě a to šampaňský dělá
rekvizitář ze šuměnek.
Hrabě Vincek Hrabě Vinčenzo z Venezie čili Benátek k vašim
službám. Elá hop!
Přibíhá direktor.
Direktor Skvělý výstup a teď vám, velevážené publikum hrabě
Vinčenzo předvede salto mortale, jenom tak, z voleje
a bez přípravy. To svedete a vemte to s rozběhem.
Hrabě Vincek Hovno.
Hrabě odchází
Direktor Prosím omluvte našeho mistra akrobate za jeho
indispozici, nastydl se a riskoval by smrtelné
zranění. Natloukl by si kokos. Místo akrobata bude
tanec.
Direktor odbíhá a na scénu vbíhají víly a kvílí a tančí, Růžena je vyžene pometlem.
Růžena Vyšlo slunko. Nad střechama. Tady je ještě stín. Sem
bude svítit až vo polednách.
Růžena si obléká kabát s hvězdou a bere si tašku.
Přichází direktor.
Direktor A je po hře. Vyplatil jsem herce, šatnářku, hasiče
i kompars. Měla bys dostat za benefici ale mě
zbejvá dvacka, tak že příště.
Růžena Až příště.
Direktor Nechceš alespoň desetikačku?
Růžena Ne, direktore, pošlete si pro pivo.
Direktor Balada. Jdeš na vzduch?
Růžena Na vzduch.
Direktor Ať něco neprošvihneš, holka drahá.
Růžena Bez obav, direktore, teď už není co prošvihnout.
Direktor pokrčí rameny a odchází, Růžena vytáhne z kabelky klíče od domu a zhasne světlo, za oknem je vidět rozbombardovaná ulice, všechno kolem je potemnělé, jenom Růžena ve štychu.
Direktor předstoupí před diváky.
Direktor Třetí akt je rozhodující, v něm se všechno teprve
rozuzlí. To všechno předtím byla jenom příprava.
Intriky, chtíč, vývoj charakterů, spor s Bohem. Leč
finále, finále jest tresť umění. Vizitka direktora.
Aby to bylo umění a nelhalo se a to je těžké,
nelhat. Život si zaslouží parádní finále.
A nakonec živý obraz. Živý obraz je výmluvné
seskupení všech účinkujících, zpravidla doprovázené
hudbou. Živý obraz se tomu říká, protože účinkující
jsou naživu.
Růžena To nám tady bude direktore trochu falírovat.
Ze tmy se k ní připojí Hrabě Vincek a dloube prstem do kabelky
Hrabě Pes S dovolením, to je krokodýl?
Růžena Hvězda Ne, ještěrka, milý pse.
Hrabě Pes Merci, smím vás doprovodit, milá psí hvězdo?
Růžena Hvězda Do nebe?
Hrabě Pes Jenom tak po městě.
Růžena Hvězda Riskujete život.
Hrabě Pes Já jsem už dávno jenom vzpomínka na život. Psí
život!
Růžena Tak jo.
Růžena podrbe psa za ušima. Ozve se místní rozhlas.
Hlas Hvězdám je zakázáno chodit po ulicích.
Růžena Polib mi šos.
Hlas Himllaudon und Jesus Maria! Pomátla jste se
Pakštejnová? Jestli chcete dělat lidem kašpary,
vystrčte zadnici. Jasný?
Hrabě Pes Mě to nějak není jasný.
Hlas Pakštejnová, já vás varuju!!! Proč se předvádíte?
Růžena To abych se nestyděla sama před sebou.
Hlas A co ta hvězda?
Růžena Abych smazala hanbu.
Přichází Maryša.
Maryša Růženo, to je tvůj pes?
Růžena Jo, přijel za mnou na návštěvu z Habeše.
Maryša Má blechy?
Růžena I to víš, je to pes.
Maryša Můžu s tebou?
Růžena Kam?
Maryša Jenom tak městem, abys nešla sama.
Růžena Tak jo.
Přichází direktor
Direktor Do prdele už se životem, já jdu s tebou. Ještě bys
udělala nějakou blbost.
Růžena Těch jsem už v životě udělala.
Připojuje se Faust
Faust Válka už trvá 1890 dní, je to čas dlouhý, nikoliv
však nekonečný, neboť nic není nekonečného, než duše
ale moje duše, milá Růženko, je v pekelných mukách a
tak tě bude do konce tvých dnů provázet už jenom ten
starý hadr na zatmění okna.
Růžena Děkuju, dědoušku.
Přidává se Jana z Arku
Jana z Arku Rozsekat je, pakáž zasranou a nakopat jim tu
germánskou prdel. Jdu s tebou.
Direktor Slečno, mám se vám položit do klína? Hamlet, jednání
třetí, scéna druhá.
Růžena Ne, můj princi. Ano, můj princi. Nemyslím nic, můj
princi.
Hrabě Vincek Procyon že prý je hvězda v souhvězdí Malého psa.
Nevíte o tom něco?
Růžena Ó. jaké hvězdy
Přidávají se další herci a technika, zní vídeňský valčík a Růžena tančí s Hrabětem Vinckem až do konce, potlesku a opony.
KONEC