Milan A. Suchánek - designér šťastného života - můj příběh

Šťastné dětství jsem prožil na periferii Brna v horní části Husovic. Byl jsem pokřťěn jako katolík ale nevěděl jsem, co to je.

Můj tatínek byl původně intelektuál. Hrál divadlo, zpíval v operetě, tančil, stepoval  a maloval obrazy. Chtěl se stát živnostníkem. Toužil mít obchod s papírnickým zbožím. Doba mu nepřála a tak se stal dělníkem, zahořkl ale nezaprodal se režimu.

Moje maminka se vyučila jako cukrářka u Skalníků v Králově Poli ale ani jí osud nepřál a tak vyměnila bílou krajkovou čelenku za vidle v prasečáku v pohraničí, později za cinkot sklenic ve výčepu, post pletařky u mašiny a nakonec tahala vany, záchody a umývadla jako skladnice. Nezahořkla a nezaprodala se.

Můj bratr se toužil stát krejčím. Systém z něj chtěl mít zedníka. Zahořkl ale nezaprodal se.

I já se narodil jako intelektuál s tatínkovými talenty. Ani mě život nepřál. Nejdřív mě systém přepracoval z leváka na praváka a na vzniklé problémy nabídl terapii řemeslem a tak jsem se vyučil truhlářem-výstavářem ale dlouho jsem to nedělal. Střídal jsem pak zaměstnání jako ponožky.  Po vojně jsem pracoval na údržbě obchodu, pak ve veletržní restauraci, jako pouliční stánkař jsem prodával magické amulety, pak jsem se stal podnikatelem, uměleckým truhlářem ve Státním divadle, správcem nemovitosti, požárním preventistou, energetikem provozu a revizorem výtahů, skladníkem, nezaměstnaným a nakonec šéfem výpravy a hercem v divadle Husa na provázku.

Prožil jsem různé etapy svého vývoje od samoty v klínu přírody po bujarou společnost a koketerii s alkoholismem. Maloval jsem ale něměl svůj rukopis ani  téma. Psal jsem poesii a divadelní hry ale nevěděl o čem, hrál jsem na kytaru jako někdo a nevěděl jsem čí jsem. Potkával jsem různé ženy které chtěly spasit moji duši Bohem a neutěšený zevnějšek postelí.

První změna nastala kolem mých třicátin. Potkal jsem svou životní lásku. Stala se mi průvodcem v tápajícím životě a také mou múzou. Našel jsem díky ní svůj rukopis, psal poesii o ní a pro ni, začal hrát na kytaru jako já a také jsem svůj život na dlouhé léta spojil s divadlem.

Další změna mě potkala kolem čtyřicítky. Potkal jsem svého Boha a on se stal mým učitelem a rádcem.

Kolem padesátky jsem konečně prozřel abych pochopil, proč tady vůbec jsem a co je mým posláním. Bohumil Hrabal říkával, že chlap kolem padesátky by se měl rozvzpomenout, čím chtěl být jako malý chlapec. Když jsem o pár let později hrál v Hrabalově Rozvzpomínání, tak jsem si na to vzpoměl. Tak jsem se stal tím, čím jsem být měl, tedy umělcem a  jsem tomu rád a užívám si to. 

Stal jsem se v životě vším, čím jsem být mohl. Nejdřív jsem byl dítětem, vnukem a bratrem, později mužem, milencem a manželem, pak tatínkem, dědou a nakonec budu i mrtvolou. Všechny tyto role přijímám a užívám si je naplno.

Dneska jsem výtvarníkem, hudebníkem, literátem, divadelníkem, filmařem a uměleckým řemeslníkem, jsem také  permakulturním deignérem a lektorem, navrhuji lidem permakulturní hospodářství a umělecké zahrady, učím je jak najít svou cestu ke štěstí protože to je ta meta, kterou všichni hledáme.

Ještě něco k mému jménu. Suchánek se jmenuji po tatínkovi. Suchánků bývalo v Husovicích spoustu. Byli to divadelníci, podnikatelé, pošmistři, textiláci i starostové. Jméno Milan mi vymyslel starší bratr Zdeněk. V tomhle měl jasno a rodiče to respektovali. Dnes se mi říká Milánek. To A. v mém jméně má významů více. Je to třeba Adam, první muž v historii lidstva, je to také Abé, což je moje trampská přezdívka ale je to i Albert a Adalbert, moje dětské alter ego dobrého a špatného počínání a je to i Aaron, ten, komu vkládám do úst svoje myšlenky, když je potřebuji sdělit literární formou.

Původem jsem po tatínkovy i mamince Brňák. Tatínkova maminka byla Wolfová, němka původem z Pohledských Dvořáků u Havlíčkova Brodu a maminčin tatínek pocházel z maďarsko slovenské rodiny Balážů a Tothů z vesnice Járok pri Nitre. Přesto že jsem se narodil Moravanem a nyní jsem usazený na Valašsku, cítím se být světoobčan. Bydlím sám v sobě.

Valašsko / březen 2017