Tvorba trojrozměrných objektů je svéráznou disciplínou. Sochaři jsou takovým spojníkem mezi uměním a řemeslem a proto se domnívám, že umělecké řemeslo má víc z umění. Je jedno, jaký materiál tvůrce zpracovává.

Mně by asi nebavila klasická sochařina. Nechci tesat do kamenu, odlívat do bronzu ani tvožit betonové monolity. Mám blíž k intimní práci a také blíž ke dřevu. Připadá mi jako materiál, který padne lépa do ruky.

 

Chystám celou řadu větších zahradních objektů, které budu instalovat do přírodního prostředí. Jak budou vznikat, budu je fotit a vkládat fotky sem. Máme se na co těšit.

 

 

 

Je léto 2024 a já se konečně dostal k tvorbě, na kterou jsem se moc těšil.

Nejdřív jsem si vytvořil návrh objektu a začal tvořit. Řezal jsem a brousil a najednou při kompletaci zjistil, že se mi ta práce vymkla z kontroly a vzniklo něco úplně jiného, než jsem původně zamýšlel. Měl jsem jakési tušení a tak jsem hledal na internetu mezi mýtickými tvory a nakonec nalezl něco, co mě velice překvapilo a také velice nadchlo.

 

 

Meluzína, bohyně, víla, či dračice?

Meluzína v naší české tradici byla chudák matka, která ztratila svoje dítě a naříkavě ho nyní hledá. Já však nalezl o Meluzíně jiné informace.

Číslo 17 náleží ve velkých tarotových arkánách Hvězdě, kterou Breton popisuje jako Meluzínu se dvěma chvosty, možná hadími, možná dračími nebo rybími. Z jednoho jejího prsu příští mléko, z druhého krev, jimiž přichází pravidelně vyživovat své malé děti, které pro věrolomnost svého chotě musela opustit v podobě draka. Mléko víly i hada nebo draka je v legendách mystickým nápojem, který propůjčuje dětem zvláštní schopnosti.

Jméno Meluzína znamená matka světla, mère de lumière, v italštině madre de luce.

Dračí lordi

Souvztažnost s draky je vysledovatelná i v mytickém konceptu Tuatha De Danann, Lidu bohyně Danu či jinak Dračích pánů (lordů) Danu. Měli připlout kolem roku 800 p. n. l. ke břehům Irska pod rouškou husté mlhy, která nemusela nevyhnutelně ukrývat jejich lodě, nýbrž dračí těla. Stali se mytickými zakladateli irské i skotské královské linie, ve Walesu založili vládnoucí dynastii Gwynedda, v Cornwallu na jihozápadě Anglie rod posvátné šlechty Pict-Sidhe. Položili základ druidského kněžství a vlastnili prazvláštní nádobu, která připomínala svatý grál. Měli být předky dračí princezny jménem Milouziana (Melusine, Meluzína), mocné čarodějky a víly, spřízněné se skotskými Pikty a také s Morganou le Fay a králem Artušem. Sňatkem se Raymondinem ze starší linie merovejských králů se tato matrilineární dračí královna v podstatě stala paní grálu.

Pláč Meluzíny, "dračí requiem"

Meluzína činila svým nářkem vděčnou službu svým potomkům. Skutečným důvodem Meluzínina konání byla snaha zabezpečit, aby její blízcí odcházeli na druhý břeh včas upozorněni. Ve středověku bylo důležité předem zvědět, kdy udeří člověku jeho hodinka. Aby vám byla zpřístupněna možnost vznést se po smrti na nebesa a nezůstali jste navěky trčet někde mezi zemí a nebem, museli jste dostat rozhřešení a poslední pomazání. Svým způsobem jde o přípravu na přechod do věčného života. Umírající přijímají ve chvíli přechodu do hájemství "Otce" viatikum, eucharistii, tělo a krev Páně.

Meluzína, často v podobě zlatého okřídleného draka, byla tedy jakýmsi dobrotivým poslem šťastné smrti. Šťastná neboli dobrá smrt znamenala, že umírající skonali posilněni a očištěni svátostmi.

Příběh dračí bohyně a víly Meluzíny

Meluzína, také známá jako Dračí princezna z různých ústně předávaných legend, vstoupila do literární historie Románem (historií) o Meluzíně. Roku 1393 ji napsal Jan z Arrasu jako rodovou pověst motivovanou politickými důvody na objednávku francouzského šlechtice, vévody de Berry, a dalších představitelů nejvyšší evropské aristokracie: Lusignanů, na jejichž rozlehlém hradě se část Meluzínina příběhu odehrává, později králů kyperských a jeruzalémských, a též Lucemburků: Bony Lucemburské, pramáti rodu Valois, a moravského markraběte Jošta, bratrance Václava IV. Až o dvě století se dostává k českým čtenářům díky německému překladu a vychází poté v stále nových vydáních.

V teskné "dračí" historii Meluzíny byla její matkou víla Présine, sestra Morgany, Vivien a budoucího krále Artuše. Présine učarovala skotskému králi Elinasovi, kterého přiměla ke sňatku slibem bohatství a moci. Mělo to však malý háček, musel jí přislíbit, že se nikdy nepokusí vidět ji při porodu dítěte. Elinas však svůj královský slib nedodržel. Présine musela kvůli staré kletbě manžela opustit i s třemi jejich dcerami a vyhledat útočiště na záhadném ostrově Avalon, kde dlela jako kněžka bohyně její sestra Morgana.

Jakmile dospěly, tři dívky potrestaly svého otce pomocí zděděných nadpřirozených schopností. Uvěznily jej v nitru magické hory v anglickém pohoří Northumberland. Présine však Elinase stále milovala, obvinila své dcery z bezcitnosti a uvrhla na každou z nich jiné prokletí. Nejstarší Meluzína se měla každou sobotu proměnit od pasu dolů na hada, potažmo draka. Pokud by se však našel ušlechtilý muž, který by se nikdy nesnížil k tomu, aby pátral po jejím tajemství, mohla by se vrátit do svého "přirozeného" stavu. Pokud by ale neodolal, byla by navždy odsouzena ke snášení matčiny kletby a nenašla by osvobození ani v milosrdné smrti.

Obě mladší dcery nakonec z jejich trápení vysvobodili potomkové Meluzíny.

Love story bez happy endu

Meluzínu potkal Raymondin de Lusignan v panenských hvozdech Coulombier, když se vracel z lovu divočáků. U lovu na divokého kance úspěšný nebyl, omylem však zabil svého strýce Aimeriho, hraběte z Poitiers. Raymondin se zastavil u Fontaine de la Soif, Studnice žízně, kde se mu Méluzína zjevila v celé své kráse tančíc v kruhu s dalšími vílami. Díky svým mimořádným schopnostem zbavila Raymondina obvinění z vraždy. Obdobně jako Présine si na něm vymohla slib, že o ní nikdy nebude pochybovat a nepokusí se ji spatřit v sobotu a ani se nebude ptát proč. Výměnou za dodržení slibu mu nabídla bohatství i početnou a dlouhou rodovou linii. Meluzína využila kouzel a postavila nádherný zámek. Z jejich manželského spojení se narodilo deset synů. Během prvního roku manželství vybudovala rovněž Vouvant, Mervent a Saint-Maixent Tower, všechno pevností, které přispěly k velké moci Lusignanů. Za jedinou noc, jen z několika kamenů a s pomocí dělníků, kteří mizeli za denního světla, dokázala postavit působivé pevnosti Tiffauge, Talmont a Partenay, dále kostely jako třeba Saint-Paul-en-Gâtine, věže La Garde v La Rochelle a v Niort, a též město Lusignan.

Všichni její synové měli nějaké podivné znamení, které naznačovalo jejich neobvyklé rodové kořeny. Nejstarší Urian se stal kyperským králem. Měl jedno oko zelené a druhé červené. Oko Guiona, budoucího krále Arménie, bylo na místě třetího oka. Antoinovi, vévodovi Lucemburskému, vyrůstal na tváři lví dráp. Geoffroy, otcův dědic Lusignanu, se narodil se zubem delším než palec. Fromont, mnich v klášteře v Maillezais, měl na nose chlupatou skvrnu. I přes jejich zvláštní vzhled je jejich otec všechny miloval a přehlížel jejich "deformace", tím víc, že byli jinak všichni velmi schopní a talentovaní.

Nakonec však došlo k zopakování "rodinného vzorce". Raymondinův žárlivý bratr, hrabě z Forezu, v něm vyvolal podezření stran jeho nestárnoucí a výjimečně způsobilé choti s neobvyklými dary. V jednu osudnou sobotu, pokoušen bratrem a přesvědčen, že najde Meluzínu v objetí milence, udělal Raymondin špičkou meče díru v pevných železných dveřích manželčiny komnaty. Uzřel ale jenom Meluzínu ve velké mramorové vaně. Česala si dlouhé vlasy, od pasu nahoru bylo vše, jak má být. Avšak od pasu dolů měla namísto svých krásných dlouhých nohou hadí ocas, kterým vířila vodu, až stříkala ke stropu.

Raymondin, znepokojený svým objevem, zamlčel Meluzíně svůj počin. Jenomže se najednou začal děsit svých synů s prazvláštními stigmaty. Obvinil Meluzínu, že jej podvedla, když se mu nesvěřila se svým tajemstvím. Ta si uvědomila, že Raymondin porušil svůj slib a zradil ji. Beze slova zmizela, respektive s nářkem odletěla proměněna v draka. V lidské podobě ji Raymondin již nikdy neuzřel.

Meluzína se však vracela na tři dny pokaždé, když jedna z pevností, které vystavěla, změnila pány, a také, když některému z jejích potomků hrozila smrt nebo cokoli špatného. Tehdy je svým lkaním třikrát varovala.

V slovanské mytologii je Meluzína duchovní bytostí spojenou s vodou, posvátnými prameny, řekou.