MUZIKA

 

Zenová

 

(Kolébá se, kolébá, hmmm,:)

kachnička na hladině, jak voda tiše plyne, myšlenka za tebou

(:krok a krok a krok, hmmm:)

rukou přes postranici vodu hladíš,

dotek je chladivý a stín vedle stínu,

z olšin padá list, má netušenou cestu,

letí, letí, pak leží na hladině

a za tebou

(:krok a krok a krok, hmmm:)

 

 

 

Bim bam

 

 

1. Ano, vím, máme svý vady, hodně pijem a málo jsme k práci,

večer místo pod lampou poesie chrápeme nahlas a víra se ztrácí.

 

Bim bam, bim bam, bim bam,

zvony nám znějí,

bim bam, bim bam, bim bam,

zvoní nám hrana.

 

0. Ano, vím, máme svý vady, bijeme děti a chuť se nám ztrácí,

doma svý ženy milujem málo, na cizí koukáme jak z višně spadlí.

 

Bim bam, bim bam, bim bam,

zvony nám znějí,

bim bam, bim bam, bim bam,

zvoní nám hrana.

A když se trochu pošoupneme dál...

 

 

Jednodenní láska

 

1.To ráno si pod platany řekli ano

a pak na svatební cestu odletěli

jako dvě včely,

nebo spíš jako motýli,

slunce jimi prostupuje,

snad ještě na chvíli, než poznali že vítr duje,

pak bouře vzedmula se, déšť smyl jim pel

se zamilovaných očí i se křídel.

 

2.Čím vyšší let tím hlubší pád,

čím víc hodovali, tím měli větší hlad.

Tak jako Ikarům jim slunce křídla popálí,

to co bylo tak blízké pak zmizelo jim do dáli.

Než natáhli ruce co drželi v nich klíč,

vítr zafoukal a bylo to pryč.

 

3.Pak seděli spolu v hospodě u černé kávy,

od toho pádu oba bolavý hlavy.

Každého z nich napadala jiná slova,

čí byla vina a jestli začít znova.

Než večer zaplavil město tichým šerem

odcházeli každý jiným směrem.

 

Okno tvých dveří

 

 

1. Jsem, tebou jsem, jsem oknem tvých dveří, jsem víra tvá která ti věří, jsem větev, která se větví, 

2. jak boží oko se dívám, před sebou nezmizím nikam.

 

0. Zašramotím v zámku rezavým klíčem, jsem ve všem a tak nejsem v ničem, jen na prahu zůstalo labutí peří, 

1. jsem oknem tvých dveří.

 

0. Jsem, tebou jsem, tvýma očima se dívám, ať v sobě jsi nebo unikáš jinam, jsem oknem tvých dveří 

1. co se za nimi skryješ, tak tím vlastně jsi,tak tím vlastně žiješ.

Potom přišky klubové večery U anděla za vraty a nové písničky.

 

DO KOLA

 

Tiše na střechách se točí

větrní kohouti z plechu,

vítr s nimi zatočí a spěchá

a já sedím tady beze spěchu.

 

Asi přišel čas kdy není

proč odcházet tam a nebo tam,

ticho hluboké jak ve vězení

a když není proč, tak zůstávám.

 

Kolem teplo je a uvnitř chlad,

jsem rád, že tu dneska nejsem sám,

že si s vámi můžu povídat

odkud jdem a kam.

 

Možná o to vůbec nestojíme

ale když koukneme se do očí

je to na nás vidět, že víme,

myšlenky se kolem zatočí.

A točí a točí a točí a vznášejí se kolem a dokola…

 

 

Posel dobrých zpráv

 

1.Pondělky jsou jako zrnko písku,

po cestách vítr je žene tmou,

sedm písmenek do notýsku

noční pták odnese za tebou.

 

2.A ty jsi jako kapka v moři,

jak sůl a koření života,

slova od tebe plamenem hoří

když noční pták od tebe přilétá.

 

3.Posílám ti z dálky rudou růži,

krvavou šmouhu mám na dlani,

noční pták pospíchá blednoucí nocí,

dřív, než se probudí svítání.

 

4.A ty s prvními paprsky slunce

růží založíš knihu knih,

ranní pták zazpívá na meruňce

že slova jsou a co je v nich,

že slova jsou a co je v nich

že slova jsou a nocí lžou…

 

KOLOTOČ

 

SEDL JSEM SI NA KOLOTOČ A TOČÍM SE DOKOLA A HLAVA SE MI MOTÁ

A SVĚT KOLEM STOJÍ JAK PŘIŠITÝ A CO TO KOLEM LETÍ? JO TO JE MOJE BOTA

 

DÍVÁM SE KDO SE NA MĚ DÍVÁ A TAKY SE DÍVÁM KDO SE NA MĚ NEDÍVÁ

A OD STŘELNICE KRÁSNÁ HUDBA HRAJE TO KAREL GOTT MI ZAZPÍVÁ

 

A JÁ SE MOTÁM A MOTÁM A MOTÁM DOKOLA

A JÁ SE MOTÁM A MOTÁM A MOTÁM

 

 

A VIDÍM VOJÁKA JAK S PINGLEM MÍŘÍ NA AUTOBUS NĚKAM DO VÁLKY

A POŠŤÁKA CO DORUČUJE NADĚJI A KREV MU KAPE Z OBÁLKY

 

A TAKY HOLKY CO SE SMĚJÍ A SMĚJÍ SE A SMĚJÍ SE A NEVÍ ČEMU

A KLUKY CO MAJÍ NAPLÁCANOU NA HLAVĚ CELOU PIKSLU OD KRÉMU

 

A STARÝ BÁBY CO KUPUJÍ HADRY A TAHAJÍ TO DOMŮ PRO MLADÝ

A DĚDKY CO UŽ VŠECHNO ZNAJÍ A KAŽDÝMU RÁDI PORADÍ

 

A JÁ SE MOTÁM A MOTÁM A MOTÁM

A JÁ SE MOTÁM A MOTÁM A MOTÁM

 

 

A MINISTRA V ČERNÝM BAVORÁKU CO MÁ ČERNÝ BRÝLE NA ČELE

A ČERNÝHO KÁMOŠE JAK JDE Z PRACÁKU UTRÁCET DO HERNY VESELE

 

A KOLEM SE PLÍŽÍ ŇÁKEJ MUSLIM A ZANÍM ZAS ŇÁKEJ ASIAT

A HOŠI CO MAJÍ HOLOU HLAVU A JDOU JIM HOLÍ NATŘÍSKAT

 

A JÁ SE MOTÁM A MOTÁM A MOTÁM

A JÁ SE MOTÁM A MOTÁM A MOTÁM

 

A TADY VIDÍM POLICAJTY CO SE SNAŽÍ CHRÁNIT A POMÁHAT

A NEVIDÍ TO CO VŠICHNI VIDÍ

A KOLEM JE TOLIK DIVNEJCH LIDÍ

NĚKDO JE ŘÍZENEJ A NĚKDO ŘÍDÍ

NĚKDO SLEPEJ A JINEJ VIDÍ

A KOLOTOČ UŽ ZPOMALUJE ZASTAVIT STÁT RAZ DVA

 

MŮJ PES

 

MŮJ PES SI ZAŠTĚKAL KDYŽ ŠEL NĚKDO OKOLO VRAT

A MOŽNÁ SE TROCHU BÁL A NEBO TOUŽIL SI S NĚKÝM HRÁT

 

MŮJ PES SI ZAKŇUČEL KDYŽ HO NĚKDO DOKOPAL

KDYŽ DOSTAL ŽIHADLO VČEL NEBO KDYŽ MĚL SVĚTA ŽAL

 

KDYŽ JSME ŠLI PO LESE ZROSENOU TRÁVOU

HLEDĚLI JSME DO ZEMĚ SE SKLONĚNOU HLAVOU

NAD NÁMI ŠUMĚLO VE VĚTRU LISTÍ

NA KONCI CESTY JSME VYŠLI A BYLI JSME ČISTÍ

 

MŮJ PES SE USMÍVAL KDYŽ JÁ JSEM SE SMÁL

ZUBY DO MĚ ZATÍNAL ABYCH SI S NÍM HRÁL

A JÁ NA RUCE MÁM JEHO PSÍ VZKAZ

ŽE KDYŽ NĚKAM ODEJDEM NĚKDY SE POTKÁME ZAS

 

 

 

MUŽ ULICE

 

V PARKU SEDÁVAL STARÝ PÁN KRMIL HOLUBY DROBKY CHLEBA

Z PYTLÍKU HÁZEL NA STĚNU HRÁCH DÁVAL KAŽDÉMU CO BYLO TŘEBA

 

NA NOHOU STARÉ SANDÁLY MĚL I KDYŽ PODZIM MU BRÝLE ZAROSIL

A HOLUBY K NĚMU PROMLOUVALY ŽE TEN KDO SBÍRÁ TAKY SIL

 

ZNAL VĚCI KTERÉ NÁM JSOU SKRYTY JEHO SVĚT NEMĚL HRANICE

HRANICE STRACHU ZE SMRTI I BYTÍ NEMĚL KAM JÍT BYL MUŽ ULICE

 

A HOLUBY K NĚMU PROMLOUVALY A NA JEHO DLANÍCH NECHÁVALY VZKAZY

TĚM KDO SI CESTU ŽITÍ RAZÍ TEMNOTOU BLOUDĚNÍ PŘES SVOJE VALY

A HOLUBY K NĚMU PROMLOUVALY O TĚCH CO BLOUDÍ NA CESTÁCH DOMŮ

O TĚCH CO NEVÍ JEŠTĚ KOMU ŘEKLY BY ŽE ŽIVOT PEKELNĚ PÁLÍ 

 

 

 

VČEREJŠEK

 

 

SEDÁVAL JSEM S CHLAPAMA V HOSPODĚ

KECALY O PIVU I O VODĚ

O MUŽSKEJCH I ŽENSKÝCH V JADNOM ŠIKU

K RÁNU JSME ZVRACELI VČEREJŠEK DO HAJZLÍKU

 

AŽ SE ČAS ZAVRŠÍ PŮJDEME NA JEDNO ZASE

POPIJEM NA ZDRAVÍ ODVAZE, LÁSCE A KRÁSE

CHLAPY I ŽENSKÝ BUDOU PÍT V JEDNOM ŠIKU

A K RÁNU ZVRACET VČEREJŠEK DO HAJZLÍKU

 

NENÍ NAČ ČEKAT KDYŽ SEDÁME SI KE STOLU

ŘEŠÍME SVĚT A VYŘEŠÍME HO SPOLU

MŮŽEME BÝT V PRDELI A NEBO MÍT I KLIKU

A K RÁNU ZVRACET VČEREJŠEK DO HAJZLÍKU

 

 

 

 

 

A potom Alliquot - dva kovové bubny (Rav vest drum) akustická kytara a alikvotní zpěv, tady většinou bez textů ale pár jich přece jen vzniklo tak nějak na přidanou.

STÍN

 

 

Prosluněnou ulicí kráčel muž, kolem sebe díval se jako by věděl už

jako by už chápal svou vinu vin  na procházku vedl svůj vlastní stín

 

i já sebou vodím ten svůj stín a ty máš pusu od malin

a já zas mám čmouhy na duši a jak je čistit to nikdo netuší

 

OPUŠTĚNÉ NÁDRAŽÍ

 

 

Valmezské nádraží pět minut po půlnoci  

 

ať chceš a nebo ne tak tě má ve své moci

 

Vlaky už nejezdí a žádný neodjedou

 

stíny jsou kolem mě, myslím si že jsem s tebou

 

 

čím větší světlo tím je černější stín.....

 

Opuštěný nádraží, déšť si na střechy hraje

možná se někde svítí ve mně však tma je

Vlaky už nejezdí a žádný nejedou dál

o něco přišel jsem a něco jsem si z toho vzal

 

 

čím větší světlo tím je černější stín......

 

 

 ...a nakonec jedna moje vzpomínka na divadlo

 

 

Píseň bílého Jezdce

(Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala)

Jsi smutná, řekl starostlivě Jezdec, pro útěchu ti zazpívám píseň. 

Je dlouhá? zeptala se starostlivě Alenka. 

Dlouhá ale krásná, překrásná. Když ji někomu zpívám, hned mu vyhrknou slzy, nebo…

Nebo co? zeptala se Alenka. 

Nebo nevyhrknou. Názvu té písničky se říká Tresčí oči. 

To je název té písničky? zeptala se Alenka. 

Ty mi nerozumíš, řekl Jezdec, tak se tomu názvu říká. Název vlastně je Stařeček. 

Aha, tak se té písničce říká, opravila se Alenka.

Kdepak, té písničce se říká Návod, jak zbohatnout.

Tak jaká je ta písnička? ptala se Alenka celá popletená. 

Už jsme u toho, řekl Jezdec, ta písnička je vlastně Seděl na brance. Pak Jezdec začal zpívat. Jeho bleděmodrý zrak a vlídný úsměv, zapadající slunce mu prozařuje vlasy a oslnivou září světla mu zalévá brnění, kůň s otěžemi svěšenými na šíji klidně okusuje trávu u jeho nohou, vzadu se rýsuje tmavý stín lesa…tohle jako obrázek vnímala Alenka když se zacloněnýma očima opřena o strom a pozorovala tu podivnou dvojici, Jezdec a kůň a naslouchala té truchlivé písni.)

 

1. Povím všechno, co bych já vám to nepověděl,                                                                                                                          jak jsem kolem branky šel, stařeček tam seděl                                                                                                                povídám mu, stařečku, pěkně žije se to,                                                                                                                        odpověď mi procedil jako přes řešeto                                                                                                                                           

2. Motýly, děl stařeček, v žitě pilně chytá,                                                                                                                              vyrábím z nich paštiku, po ulicích ji tam                                                                                                                   rozprodávám matrózům, tak a nejináče,                                                                                                                                   po světě se protloukám, dejte na tabáček                                                                                                                                     

3. Dívám se jak vlasy se mu barví do zelena,                                                                                                                                jak tam seděl na brance, stala se s ním změna,                                                                                                                       co vy máte stařečku vlastně tady za cíl,                                                                                                                                    pro jistotu po hlavě pěstí jsem ho bacil.

4. Cíl mám, pravil stařeček, ten a žádný jiný,

spadeno mám na horách všude na bystřiny,

pálím je a potom z nich stáčím jedlý olej,

však mě z táhle roboty ruce pěkně bolej.

 

5. Co to dědek povídá za hrozný pitominy,

sotva začne jedny už zase kecá jiný,

řádně jsem jím zatřásl až byl v tváři sivý,

ať mi tedy prozradí čím se vlastně živí.

 

6. Tresčí oči stopuju tam na vřesovišti,

vyrábím z nich knoflíky, ty se jenom blyští,

stříbro, zlato nežádám, jen ty kupce hledám

co my krejcar zaplatí, jinému je nedám.

 

7. Někdy kopu žemličky, kraby chytám v křoví,

nebo kola od vozu v husté trávě lovím,

při takovém řemesle mám se dobře nýčko,

nemoh bys mi mládenče připít na zdravíčko?

 

8. Vyvařit most ve víně to je nápad právě,

to je způsob nejlepší aby nezrezavěl,

díky, řek jsem, stařečku to je cesta k blahobytu,

tak si tady užívejte a nebrečte mi tu.

 

9. Když si někdy přilepím prsty plné klihu,

když si rovnou na palec pustím notnou tíhu,

levou botu na pravou když cpu, mě to nedá

abych si nevzpomněl tam na toho děda,

…kterého jsem kdysi znal, jak se vlídně usmíval,

hned zas v rozpacích se ošíval

a v očích mu oheň hoříval

a v prsou se mu vzlyk ozýval

když jako buvol funíval

však na růžích ustláno nemíval

a na brance sedával když já jsem kráčel dál.

 

Ta písnička se mi moc líbila, řekla Alenka. 

To jsem rád, řekl nejistě Jezdec, ale že budeš tak málo plakat, to jsem se nenadál.